V rámci projektu H2ÚK – Rozvoj vodíkového údolí v Ústeckém kraji se Inovační centrum Ústeckého kraje (ICUK) aktivně podílí na mapování konkrétních příležitostí pro využití vodíku v regionální praxi. Jednou z těch nejhmatatelněji blízkých je transformace neelektrizovaných železničních tratí a právě zde zazněl na nedávném strategickém setkání v Ústí nad Labem velmi zajímavý impuls.
Setkání, které otevřelo nové obzory
Zástupci společností Stadler, ÚJV a Messer Technogas se spolu s týmem ICUK sešli, aby prodiskutovali reálné možnosti zavedení bezemisního pohonu na tratích, kde elektrifikace z ekonomických ani technických důvodů nepřichází v úvahu. Centrem diskuse byla modulární platforma Stadler RS Zero s vodíkovým spalovacím motorem – technologie, která by mohla sehrát klíčovou roli v dekarbonizaci dopravy Ústeckého kraje.
Proč spalovací motor, a ne palivový článek?
Na první pohled může být překvapivé, že řešení pro „zelený vlak” nestojí na palivových článcích, které jsou v kontextu vodíku nejčastěji diskutovány. RS Zero ale vsází na vodíkový spalovací motor a má pro to pádné důvody.
Klíčový argument zní jasně: zatímco palivové články vyžadují vodík o čistotě 99,999 %, spalovací motor efektivně funguje již s čistotou 98 %. To na první pohled zní jako detail, ale pro Ústecký kraj to znamená obrovskou výhodu. Region disponuje průmyslovými zdroji vodíku, například ze Spolchemie nebo Orlen Unipetrol a jejich výstup je právě v kvalitě, kterou RS Zero bez dalšího zpracování využije. Odpadá tak nutnost energeticky náročné čisticí rafinace, která by provozní náklady výrazně zdražila.
Technologie navíc nevyžaduje vzácné a drahé kovy jako platina, konstrukčně vychází z 80 % z osvědčených dieselových bloků a splňuje nejpřísnější evropské emisní normy Stage V. Podle nařízení (EU) 2024/1610 je RS Zero klasifikováno jako vozidlo s nulovými emisemi CO₂.
RS Zero a Ústecký kraj: přirozená shoda
Z pohledu projektu H2ÚK je tato technologie mimořádně zajímavá, protože naplňuje přesně ten scénář, ke kterému region směřuje: propojení lokální průmyslové produkce vodíku s jeho spotřebou ve veřejných službách, tentokrát v dopravě.
Dojezd 700 až 1 000 km na jedno tankování umožňuje obsluhu celého regionu z jediného centrálního plnicího bodu situovaného u zdroje vodíku. Pro náročný sklon na trati R14 mezi Ústím nad Labem a Libercem, kde bateriová řešení naráží na limity, jde o zásadní argument.
Inspirací může být německý Schleswig-Holstein, kde se díky politické vůli a propojení infrastruktury podařilo přejít na alternativní pohony u 55 vlakových souprav za pouhých pět let.
Co to znamená pro projekt H2ÚK?
Toto setkání je přesným příkladem práce, kterou ICUK v rámci projektu H2ÚK vykonává: propojuje průmyslové hráče, technologické dodavatele a veřejné instituce, mapuje reálná data a pomáhá formovat strategické dokumenty, které z Ústeckého kraje udělají skutečné vodíkové údolí.
Dekarbonizace železnice není vzdálená vize, je to konkrétní úkol, ke kterému máme technologie, průmyslovou základnu i politický rámec. Teď potřebujeme komplexní koncepci, která toto vše propojí.
Jednání proběhlo v rámci projektu Rozvoj vodíkového údolí v Ústeckém kraji (CZ.10.02.01/00/24_069/0000482), financovaného z Operačního programu Spravedlivá transformace 2021–2027. Více o projektu na h2uk.cz a o zapojení ICUK na icuk.cz.
