Tohle je trochu jiný rozhovor. Není tolik o inovacích nebo byznysu. Je to ale příběh o tom, jak zvládnout těžké období a neztratit víru v lepší zítřky, i když ve vašem státě je válka, na vaše rodné město padají bomby a vy se jen dozvídáte, kdo z vašich blízkých zemřel. Mluvili jsme s Tamarou Lutsenko, která do Ústí nad Labem utekla z Ukrajiny a aktuálně částečně pracuje u nás v ICUK. Bohužel nemáme dostatek prostředků, jak ji pomoci tak, jak by potřebovala. A tak se obracíme i na vás a v krátkém rozhovoru představujeme Tamaru, ženu, která miluje marketing a hudbu.

Tamaro, jak se teď cítíte v Ústeckém kraji?

Jsem zde velmi ráda. Je to tu krásné a lidé jsou otevření a báječní. Jsem také velmi vděčná za pomoc Ukrajincům, kteří utíkají před válkou od místních lidí. Mě osobně se dostalo silné podpory (a nejen mě, ale i mým dalším známým, kteří utekli před válkou). Chtěl bych pomáhajícím aspoň takto poděkovat! Vážíme si toho.

Čím jste se živila na Ukrajině?

Již od mých studentských let pracuji s reklamou, marketingem, médii, brandingem a PR jako manažer reklamy, manažer kreativního marketingu, brand manager, umělecký ředitel, scenárista a producent digitálního obsahu. Pracovala jsem hlavně s velkými firmami a naším společným cílem bylo (a stále je) zvýšit obchodní potenciál, vytvořit pozitivní image a rozšířit vliv prostřednictvím marketingu. Vše od nápadu až po realizaci.

Máte nějakou marketingovou kampaň, na kterou jste hrdá a ochotna se s námi o ni podělit?

Během těch 18 let práce v marketingu vznikly desítky kampaní pro společnosti na Ukrajině, ale i pro mezinárodní brandy. Nemám jednu specifickou kampaň, kterou bych dokázala říci. Ale např. zde je můj showreel – takový průřez všeho, na čem jsem pracovala.

Je ukrajinský trh, a tedy marketing něčím specifický?

Musíme ukrajinský trh rozdělit na před válkou a po ní. Pochopitelně z důvodu války je teď trh naprosto odlišný proti tomu, co býval. Ukrajina je velký stát (7x větší než ČR) a početnější se 40 miliony obyvatel. Před válkou byly nejsilnějšími průmyslovými sektory: zemědělství, IT, automotive a stavebnictví. A to se pochopitelně vlivem války naprosto změnilo.

Po válce ruští vyslanci zkorumpovali naše území a více než 5 milionů Ukrajinců se přestěhovalo do Evropy, většinou ženy a děti a téměř 300 000 Ukrajinců zůstalo v ČR. Mnoho firem tak přestalo fungovat, některé z nich se přesunuly do méně nebezpečné části Ukrajiny. Další zase seškrtaly rozpočty a začaly propouštět zaměstnance, kupní síla se tak podstatně snížila.

Vy jste v roce 2017 vyhrála soutěž National music festival Chervona Ruta v Maryupolu. Je cesta zpěvačky něco, co vás baví jako hobby, nebo se tím chcete v budoucnu živit?

Hraji na klávesy, zpívám a píšu hudbu. Spolupracovala jsem s hudebníky a umělci. Ale stále jsem chtěla něco svého, a tak se zrodil projekt Lumara. Je to můj velký koníček. Asi nikdy nezapomenu, že jeden z mých mezinárodních koncertů se konal v mariupolském divadle, které bylo totálně zničeno ruskými okupanty.

“Asi nikdy nezapomenu, že jeden z mých mezinárodních koncertů se konal v mariupolském divadle, které bylo totálně zničeno ruskými okupanty.”

Nebude – v naší zemi je válka a je potřeba o tom mluvit. Ruští okupanti přišli do naší země, bombardují naše města, zabíjejí muže, ženy a děti. Okrádají naše území a rozkrádají naši zem. Každý den se dozvídám, že někdo z mých přátel byl zabit. Rusové tvrdí, že přišli vyřešit naše problémy. My ale máme jen jeden problém – je na našem území. Přála bych si, abychom měli maximální mezinárodní podporu, abychom tu válku co nejdříve zastavili.

Co jste dělala během prvního dne invaze? Český národ má v paměti rok 1968. Ale mladší ročníky si asi neumí představit, jaké to je, když do vašeho města přijedou obrněné vozy cizí armády.

24. únor začal bombardováním letišť v mnoha ukrajinských městech, a to i v mém rodném městě Ivano-Frankivsku. Hustý kouř byl vidět ze všech částí našeho města. Poznali jsme, že začala válka. V ten den jsem měla jít standardně do práce. Nakonec se tak pochopitelně nestalo a život se obrátil naruby.

Nejprve jsme se dozvěděli, že se zavírají školy. Poté se zakázaly cesty do práce. A hned potom jsme měli “náletové hody“, kdy se sirény rozezněly klidně i 5x denně. To pak následuje rychlá cesta do sklepa nebo do protiatomového krytu. A je jedno, jestli jsou 3 h. ráno nebo odpoledne. Nejhorší na tom je, že jste nikdy nevěděli, jak dlouho v takovém krytu budete. Musíte tak mít při sobě vždy potřebné věci, jako jsou doklady, vody a jídlo na několik dní.

Máte nějaké informace, jak to aktuálně vypadá ve městě, kde jste žila?

Západní oblast Ukrajiny je o dost klidnější než jiné oblasti. Mnoho lidí se právě sem přesunulo z nebezpečnějších oblastí. Plno mých kamarádů, se kterými jsem vyrůstala narukovalo do armády.

 

“Ukrajina je můj domov. Vyrostla jsem tam. Mám tam spoustu známých, a ještě více krásných vzpomínek. “

Jak jste se dostala do České republiky a vlastně také do Ústeckého kraje?

Hned po začátku války nás adoptovala jedna česká rodina a pomohla nám se všemi našimi potřebami a my jsme jim velmi vděční. Obecně ta laskavost a vstřícnost je neskutečná.

Aktuálně máte částečný úvazek na ICUKu a pomáháte nám s rešeršemi pro různé projekty. Předpokládám ale, že byste se chtěla vrátit zpět k marketingu. Je to tak?

Je to tak. ICUK si mě vzal pod křídla a pomohl mi se tu pracovně zorientovat. Marketing mě stále láká, a tak stále hledám správný směr.

Brzo vás prý čeká stěhování, máte už vybrané místo, kam půjdete?

Ještě ne a stále hledám místo, kde bychom mohli být delší dobu.

Po skončení války na Ukrajině, budete se chtít vrátit zpět do své rodné země?

Ukrajina je můj domov. Vyrostla jsem tam. Mám tam spoustu známých, a ještě více krásných vzpomínek. Jakmile bude možnost se vrátit, vrátím se.

Tamaro, celý tým ICUK vám přeje, ať se vám tu líbí a daří najít vše, co potřebujete. A brzký návrat domů.

Děkuji všem za pomoc, jsem vám všem vděčná!