Martin Mata: Celé je to o hlavě, neexistovalo, že bych to vzdal

24. 6. 2022

Když letos v dubnu odjížděl na měsíc a půl na výcvik aktivních záloh Armády ČR, reakce byly smíšené, od obdivu a uznání přes překvapení až k pochybnostem. Ředitel významné instituce nastupuje do pozice vojína? Zvládne to? … V červnu vojín Martin Mata, ředitel Inovačního centra Ústeckého kraje, po absolvování základního výcviku získává na slavnostním ceremoniálu od armády zvláštní ocenění. Za vytrvalost a pevnou vůli, se kterou navzdory fyzickému vyčerpání dokončil kurz. Na náročnou zkušenost po fyzické i duševní stránce dnes nedá dopustit, doporučil by ji každému a rád by pomohl i propagaci armády.

Rozhovor s Martinem Matou nevznikl jako klasický rozhovor. Fotili jsme vlastně jen návštěvu kapitána Romana Kutílka z Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem, který přijel s Martinem udělat interview pro armádní média. Je to vlastně rozhovor odposlechnutý, v němž se na nic neptáme, prostě jsme jen špicovali uši a poslouchali cizí hovor😊

Mám já tohle zapotřebí?

Martin sedí na terase v ICUK ve vojenském, s jednou peckou v náramenících, tedy s hodností svobodníka, a uvolněně a už s odstupem mluví s vyšší šarží – kapitánem Romanem Kutílkem – o své zkušenosti:

Když je vám čtyřicet a ve svém životě dosáhnete určité pozice, těžko se vám kousá, že je z vás najednou řadový vojín Mata, skautík, na kterého je možné křičet. Ptal jsem se sám sebe, mám tohle zapotřebí?“ Zkouška ega ale není to jediné, vedle odloučení od rodiny a blízkých, není výcvik jednoduchý ani po fyzické stránce.

Bylo to náročné na fyzičku, a víc, než jsem čekal. Nejsem žádný sportovec, taky už nejsem nejmladší. Myslel jsem si, že mi stačí ten měsíc posilování před nástupem, ale to jsem se samozřejmě spletl,“ povídá pobaveně Martin. „Byli tam i starší, padesátník, maratonec, který si nad rámec výcviku chodil zaběhat, byli tam sportovci s dobrou fyzičkou, pro které to nebyla taková zátěž. Já jsem ale cukrovkář, mám dvojku (druhý stupeň), jednou týdně si dávám injekci, což jsem tak úplně nezdůrazňoval a neřekl si třeba o sladkou tyčinku.

Udělalo se mi líp, tak jsem to dokončil…

Kapitán Roman Kutílek se v otázkách dostává k příběhu, při kterém si Martin hrábl na dno. Při náročném výcviku i kvůli cukrovce ztratil vědomí.

Vygradovalo to u komplexního výcviku. V den D jsme šli spát poměrně pozdě, vzbudili nás ve dvě kvůli poplachu a s plnou výzbrojí vyrazili deset kilometrů, pak jsme se zahrabávali, obrana, střelba, zkoušky první pomoci, pak zase běh. V noci znovu poplach kolem 1 ráno a okamžitý přesun. V 5 ráno, když jsme pak měli pauzu a dostali velmi lehkou snídani, udělalo se mi zle, povídám: pánové, tak to není dobrý… a ztratil jsem na chvíli vědomí. Probrali mě, a najednou se našla i ta tyčinka, udělalo se mi líp…, tak jsem to dokončil. Tým mne v tom nenechal a měl o mne starost!” 

„Samozřejmě jsem to mohl vzdát, nikdo by se mi nedivil. Ale celé je to o hlavě, o pevné vůli. Pro mě neexistovalo, že bych to vzdal. I když to kolikrát bylo hodně náročné. To nebylo jedno dno, ze kterého se člověk odrazí a míří vzhůru, tam jich bylo několik,“ dokresluje Martin, co následně vedlo nadřízené udělit mu medaili.

Vojna není kojná

O náročnosti výcviku asi nejvíc vypovídá fakt, že ze 130 lidí, kteří výcvik aktivní zálohy nastoupili, jich dokončilo 96. Mnozí se zranili, část si dokončení odložila, nebo rovnou vzdali.

Je třeba ale říct, že základní kurz dokončily mnohé ženy, a před těmi smekám, protože neměly naprosto žádné úlevy, musely absolvovat to samé co chlapi,“ dodává Martin.

Náročnost základního výcviku aktivních záloh rozhodně není samoúčelná. „Vojáci v aktivní záloze jsou důležitou součástí obrany naší země a  plnohodnotnými partnery profesionálů, při výcviku i nasazení. Jednotky teritoriálních sil (pěší roty u krajských vojenských velitelství) se primárně nasazují pro ochranu a obranu objektů kritické infrastruktury a pomoci při živelních pohromách,“ doplňuje nám znalost kapitán Roman Kutílek, vedoucí starší důstojník velení Krajského vojenského velitelství v Ústí nad Labem.

Základní kurz trvá šest týdnů a za tu dobu je třeba z lidí vojnou nepolíbených udělat jednotky, které náročné úkoly obrany zvládnou. Jako aktivního záložáka mě teď dvakrát do roka čekají dva až tři týdny dalšího výcviku,“ vysvětluje dále Martin Mata.

Zájem je desetkrát vyšší

Jen pro představu – armáda ČR čítá zhruba 26-28 000 profesionálních vojáků, aktivní zálohy pak aktuálně tvoří cca 3700 lidí z toho přes 390 žen. To není mnoho, že. A jaký je zájem o službu v aktivních zálohách?

Oproti loňsku se dost zásadně zvýšil, jen v Ústeckém kraji to je v roce 2022 desetkrát tolik co loni. Zásadní moment je tady pochopitelně válka na Ukrajině, která lidem pomohla si uvědomit důležitost armády a obrany vlasti,“ říká kapitán Roman Kutílek.

Cesta od podání přihlášky do aktivních záloh k nástupu do základního výcviku je ale poměrně dlouhá; během ní se ztratí až dvě třetiny zájemců – nedodají potřebné lékařské zprávy, výpis z rejstříku či jiné dokumenty, nebo si to jednoduše rozmyslí, když zjistí, co výcvik obnáší.

Pro mě ten zásadní moment nebyla situace na Ukrajině,“ pokračuje znovu Martin Mata, „pro vstup do aktivních záloh jsem se rozhodl už dříve, v srpnu 2021, uzrávalo to ve mně ale dlouho. Já přitom s vojáky nikdy nic společného neměl. O povinnou vojenskou službu jsem přišel, byla zrušena dřív, než jsem dokončil vysokou školu. Ale mně ta zkušenost chyběla, nehledě na to, že mi to přišlo jako správné rozhodnutí.

Je to zodpovědná a důležitá věc

V aktivních zálohách se sejde opravdu pestrá skladba lidí, co do profesí, tak i věku – řidič, právník, výkonný ředitel, prodavač… ti všichni spolu musí vyjít, spolupracovat, pomáhat si, poslouchat nadřízené a dodržovat pravidla, bez ohledu na věk nebo dosaženou kariéru,“ vykresluje kapitán Kutílek specifika vojenského prostředí.

Přál bych si, aby služba v armádě, ať už v aktivních zálohách nebo u profesionálů, znovu nabyla na prestiži. Doufám pochopitelně, že můj příběh bude motivovat k podobnému kroku i další. Výcvik samotný není vůbec zadarmo, je náročný po psychické i fyzické stránce, ale člověka obohatí,“ říká na závěr rozhovoru Martin Mata a dodává: „Zvládl jsem ho já, můžou i jiní – v podobném postavení nebo podobné fyzičky. Mimochodem, shodil jsem 12 kilo a cukr se mi z hodnot okolo 14 snížil na 8. Nelze k tomu samozřejmě přistupovat naivně, idealisticky, je to zodpovědná a důležitá věc.

Rozhovor končí, děláme pár fotek v pozoru, kapitán Kutílek se loučí. Na závěr ještě přemýšlíme, jak a zda by šlo svět podnikání a ozbrojených sil propojit. Dodržování pravidel, dril, kooperace v týmu, ale i pokora a nutnost potlačit vlastní ego je pro manažery super škola. Co myslíte?

Článek, který vznik z rozhovoru Martina Maty s kapitánem Romanem Kutílkem, si můžete přečíst zde.

Newsletter

NEURON PRO VAŠE PODNIKÁNÍ A INOVACE

Jednou měsíčně přináší novinky i inspiraci z oblasti podnikání, inovací i výzkumu a vývoje nejen z Ústeckého kraje, informuje o aktivitách a službách ICUK a je zároveň platformou pro naše partnery a příznivce.

Přihlášením k odběru potvrzuji, že jsem si přečetl a souhlasím s Zásadami ochrany osobních údajů.
EU a MŠMT
Útecký kraj
UJEP
Hospodářská komora
Scroll to Top