Coworky (sdílené kanceláře) jsou důležitou součástí inovačního ekosystému, protože se zde potkávají tvořiví lidé, kteří chtějí rozvíjet své nápady. I proto jsme vytvořili platformu coworků v Ústeckém kraji #Ústí Region Coworks. A LitoHub je ukázkovým příkladem coworku, neboť díky tomuto prostoru vznikly projekty, jako je Litohoshop, platforma Liťák si pomáhá, komunitní zahrádky nebo také fond podpory místních neziskových organizací. Jaké to je provozovat coworkingové centrum? Odpovídala nám zakladatelka litoměřického coworku LitoHub Martina Žilková.

Martino, jaká byla Vaše cesta k tomu vybudovat v Litoměřicích coworkingové centrum? 

Cesta to byla doslova uživatelská. Přestěhovala jsem se do Litoměřic z Prahy, kde jsem byla zvyklá využívat pro práci podobné prostory. Živím se totiž jako copywriterka na volné noze a pracovat z domova je občas rozhodně osvěžující, dlouhodobě ale naprosto nefunkční. Člověk buďto tráví pracovní dobu v županu a neutrhne se od ní až dlouho do noci, anebo naopak od práce neustále odbíhá řešit domácí “nezbytnosti”. Není to zkrátka produktivní a na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že oddělovat pracovní a osobní zóny je pro mě zcela nezbytné. Takže když jsem v Litoměřicích zjistila, že tu jako volnonožec nemám odkud pracovat, zamýšlela jsem se, co s tím. Brzy jsem zjistila, že tu existuje víc lidí, kteří řeší podobný problém, a tak jsme se všichni setkali, pobavili se o našich potřebách a načrtli plán, jak v Litoměřicích otevřít první coworking. Dala jsem se dohromady se dvěma kamarády a začali jsme “tvořit Hub” nejprve v maličkaté sdílené kanceláři. Teď obýváme příjemné podkrovní studio přímo na náměstí.

 Co všechno obnášelo tento projekt přetavit do reálného světa?

Jsem hrozný idealista, takže mám na začátku plnou hlavu nápadů a pak mě vždycky hrozně překvapí, co to v praxi obnáší. Myslím, že bylo důležité začít v malém, kde jsme si osahali, co lidi vlastně od podobných prostor očekávají a jak to můžeme uvést do praxe a zlepšovat. V obou fázích jsme museli najít vhodné prostory a vybavit je nábytkem. Měli jsme jen omezený rozpočet, takže nám hodně pomohlo nakoupit vyřazený nábytek z jiné společnosti a pojmout celý koncept trochu “upcyclingově”. A toho se držíme, snažíme se vést Hub hodně ekologicky. No a další rozměr toho “přetavování” je nábor členů, což je nikdy nekončící proces, se kterým v různých formách stále experimentujeme. 

Bylo něco, co Vás během té cesty realizace překvapilo? 

Třeba jsme si ze začátku představovali, že musí neustále být někdo na recepci, vítat lidi a vařit jim kafe. A protože si v tuto chvíli nemůžeme dovolit nikoho zaměstnat, většinou se na ní střídal někdo z nás, zakladatelů. I nás ale karanténa naučila a zjistili jsme, že opravdu nemusíme v coworku držet služby. Nainstalovali jsme schránky s klíčky a všem našim členům dali vlastní svazky. Nově příchozí to holt musí risknout nebo se nahlásit dopředu, ale je to v tuto chvíli to nejudržitelnější, co dokážeme s ohledem na naše vlastní časové možnosti nabízet.

Jak vypadá takový den v coworku v Litoměřicích?

Zkusím to ze svého pohledu. Já většinou do Hubu přicházím na otevíračku. Otevřu, rozsvítím, uvařím kafe a pustím se do své práce. V průběhu dopoledne přicházejí členové a každý den je trochu jiný – závisí na tom, v jakém složení a rozpoložení se zrovna setkáme. Občas se všichni po pár zdvořilostních frázích vrhneme do práce. Občas vyrazíme společně na oběd. Občas se nám zase stane, že půl dne proklábosíme, což mě ze začátku děsilo – ale ony i tyhle hovory jsou neuvěřitelně přínosné. Díky tomu tady vznikají silné mezičlenské spolupráce a vytváří se tu úžasné věci. Nebýt Hubu, možná teď v Litoměřicích nevzniká Litoshop, platforma Liťák si pomáhá, komunitní zahrádky, fond podpory místních neziskovek… Není to ale tak, že z tohohle klábosení není úniku. Prostory Hubu jsou naštěstí šikovně strukturované, a tak se přirozeně vytváří “tiché” a “mluvící” zóny.

Během koronavirové pandemie Vám zafungovala loajalita Vašich členů. Dokážete toto rozvinout?

Určitě, a jsem jim nesmírně vděčná. Sídlíme totiž v budově soukromníka, a tak nám na rozdíl od městských prostor nebyl odpuštěn pronájem, přestože Hub v průběhu těch dvou měsíců prakticky zel prázdnotou. Karanténa nás ovlivnila nepřímo – nemuseli jsme být zavření, protože lidé sem chodí “do práce”, ale celá ta situace vyvolala velkou paniku. Není proto divu, že se velká část našich členů opravdu rozhodla dobrovolně raději zůstávat doma. Nicméně lidi se semkli, někteří nám dokonce hodně pomohli v PR, a tak nejen že většina členů i nadále platila své členství, přestože prostor nevyužívala, ale ještě přišlo pár dalších lidí, kteří nám na tohle mezidobí finančně vypomohli.

Kolik a jakých akcí se koná ve Vašem coworku?

Před koronou to byly tři až čtyři akce měsíčně. Vlastně jsme něco organizovali skoro každý týden. Snažíme se lidi vzdělávat v podnikatelských tématech, a tím podpořit takové to bujení nových nápadů a pomoci lidem rozhoupat se k vlastní podnikatelské činnosti. Takže to jsou často hodně praktické věci související se (sebe)organizací, marketingem a propagací, ale i sem tam nějaká ajťařina. Teď máme hodně volné období, podařilo se nám po rozvolnění nouzových opatření uspořádat jednu moc pěknou akci s Nejlepším copywriterem, kterou část lidí navštívila naživo, část ji sledovala online. Další akce plánujeme až na podzim, pokud nedojde zase k nějakým krizovým opatřením. Jsme na to zvědaví.

Slyšeli jsme, že vedete také MasterMind skupiny, co si pod tímto pojmem představit? A jak to pomáhá coworku?

Patří to do té koncepce pomáhat lidem s jejich podnikáním. Vypadá to tak, že se pravidelně každý měsíc schází uzavřená skupinka lidí, kteří v kruhu sdílí své strasti, dávají si navzájem zpětné vazby, ale z každého setkání si odnesou taky nějaké know-how a nějaký závazek. Díky tomu se měsíc od měsíce posouvají ve svém podnikání dál. Zní to banálně, ale je to ohromně prospěšné, protože v našich projektech se často stává, že uvízneme na mrtvém bodě a nevíme si s ním rady, ale pak přijde někdo z úplně jiného oboru a dá nám podnět, na který bychom my sami třeba nikdy nepřišli. A tohle se přesně na těch skupinkách děje, ve velice koncentrované formě. Letos probíhal už druhý běh mastermind programu a podruhé se v něm sešly jen samé ženy – vypadá to, že chuť posouvat se dál je u nás genderově podmíněná.

Jste také zapojení do projektu sdílených aut v Litoměřicích – jaké je zde vize v rámci coworku?

Je to opravdu zatím jenom ve fázi vize, ale tohle bychom moc rádi. Aby měl Litohub jedno, dvě sdílená auta pro své členy, kteří by je v rámci svého členství mohli za zvýhodněných podmínek využívat. Patří to k nám, stejně jako další principy sdílené ekonomiky – sdílená auta, sdílené kanceláře, sdílené zahrádky. Uleví to životnímu prostředí, vytíženosti města a lidi mohou spolu-pracovat a fungovat víc komunitně.

Poraďte lidem, kteří přemýšlí nad rozjetím coworkingového prostoru ve svém městě, jak na to.

Největší problém jsou finance. Coworkingové prostory se málokdy uživí, což potvrzují i velké pražské značky. Čísla jsou zkrátka neúprosná – existuje cenový strop, za který můžete na malém městě prodávat členství a existuje fyzická kapacita prostoru. U nás to je tak, že i kdybychom měli kapacity komplet zaplněné, vyděláme jen něco málo navíc, než jsou režijní náklady, ale rozhodně nezvládneme uživit zaměstnance, který může prostor posouvat dál. Proto je dobré do toho jít od začátku s nějakým partnerem, ať už ve spolupráci s městem nebo krajem (protože co si budeme povídat, coworking je služba i pro ně), s nějakým investorem, anebo jako neziskovka a počítat s tím, že budete muset fungovat částečně z dotací. My jsme se na začátku hrdinsky rozhodli, že to zvládneme sami a chybějící peníze do prostoru “dotlačíme” z pořádaných akcí. Je s tím ale hrozně moc (neplacené) práce – a to je taky dlouhodobě neudržitelné. Takže za sebe vnímám, že to byla chyba a musíme se zamyslet, jak do budoucna financování vyřešit. 

Co se týče dalších, méně palčivých kroků, tak existuje Wikipedie pro provozovatele coworků a dá se najít už spoustu dobrých zdrojů, ze kterých se lze inspirovat.

Prozradíte nám Vaše další plány v LitoHubu?

Jak už jsem naznačila, budeme se muset zamyslet nad tím, jak do prostoru dostat víc peněz. Cest je několik, ale zatím se ještě rozhodujeme, kterou se vydat. Jinak bychom přes léto rádi trochu upravili design prostor. Původně jsme doufali, že obdržíme od kraje dotaci pro začínající podnikatele, ale umístili jsme se až mezi náhradníky, takže to budeme muset zvládnout nějak punkověji – crowdfunding nábytku a letní brigády.

Děkuji za upřímný rozhovor a přejeme hodně zdaru.